Co je to láska? A v jakých podobách v našem světě existuje? To jsou otázky, které si minimálně jednou (ale pravděpodobně nespočetněkrát) za život položí každý z nás. Význam tohoto specificky unikátního chemického a psychického procesu je pro lidské bytosti jedinečně absolutní, ale se snahou o jeho pochopení se většina z nás pere celý život. Však kdo z nás nezažil nešťastné lásky, bolestné rozchody, pocity osamění a další nepříjemné i příjemné věci způsobené tímto pocitem, které v každém z nás zanechali jiný odkaz a poslali nás směry, kterými jsme nikdy předtím netušili že je možné jít či že vůbec existují. Na základě různých zkušeností existuje mnoho názorů či postojů k lásce, ale jedno je nezpochybnitelné: je všude okolo nás, a v různých podobách ovlivňuje naší existenci v každodenní rovině. Nyní si to zkusíme rozebrat trochu podrobněji. Většina z nás si s láskou spojuje pocit štěstí podmíněný existencí silného pouta s jednotlivcem či skupinou jednotlivců (rodinou, přáteli). Milujeme každý detail jejich vzhledu, jejich povahy, je jako takové, často do té míry, která je až sebezničující pro nás samé. Ovšem je toto opravdu jediná, "opravdová", forma lásky? Já jsem toho názoru, že ne, jelikož pro mě je toto pouze jedna její podoba z mnoha. Podoba, která je často špatně chápána a mylně vykládána. Láska mezi mužem a ženou, či mezi dvěma partneri, je tím druhem lásky, ze které má vzniknout nový život, pokračování lidského života na této zemi. Tento druh lásky je ten, který nás nejvíce testuje, přináší nám největší utrpení, ale zároveň ten druh, který nám přináší největší uspokojení našich přirozených tužeb. To je obecný fakt, stejně jako ten, že tento často celoživotní proces hledání vhodného partnera je často ten, který nás změní k nepoznání, tak jako nic jiného. Proto jsem toho názoru, že tento druh lásky je i jakási pojistka duševního vývoje, spoušť, kterou může osud, vesmír, Bůh (podle toho v co věříte) kdykoliv zmáčknout a zajistit tím, že se vyvinete na dříve nepoznanou novou úroveň. Ale v této úvaze bych se hlavně chtěl věnovat jiným druhům lásky, těm, které podle mě jsou nalezitelné jen když je přímo hledáte a které vám dokáží zlepšit pocit ze sebe sama a tím celkově i váš život tak, jak to žádný jedinec nedokáže. Těm, které jsou každý den všude kolem nás i když nejsme momentálně v partnerském svazku s jiným člověkem. Každý člověk (kromě poškozených případů) instinktivně hledá příležitosti jak přijímat a rozdávat lásku. Je ovšem důležité si uvědomit, že toto by se ideálně nemělo dít jen v rámci vztahu s určitou osobou, která je nám sympatická, protože láska je všude kolem nás. Její energie poletuje našim univerzem, ovšem my si velmi často vybíráme ji ignorovat a nahrazovat její pozitivnost rozčarováním a nespokojeností. Přehlížíme takové základní prvky lásky jako varovná slova kamaráda, který nás před cestou autem vyzývá k opatrnosti, nebo objetí staré kamarádky ráno před školou a ztrpčujeme si život trvalým negativismem. Je to přirozené, neboť negace je obranný mechanismus, ale není to dobré. Lásku můžeme zachycovat v různých jejích podobách pouze v případě, když si uvědomíme, že není samozřejmostí, a začneme si všímat slov a situací, které jsem popsala výše a které nám dávají najevo, že někomu na nás záleží. Láska je všude kolem nás, ale je jen na nás, jestli si k ní dokážeme odemknout přístup. Co je ale také důležité si uvědomit, je to, že nejdůležitější druh lásky je ten, který bysme ideálně měli pociťovat vůči naší vlastní osobě. Toto je ten druh lásky, který nám umožní procházet životem s lehkostí díky pozitivitě, která pramení přímo z nás a není podmíněná ničím jiným než námi samotnými. Chovat lásku ke své osobě je první, nejdůležitější krok k tomu, abysme dokázali vnímat lásku v našem okolí a abysme jí mohli vysílat. Já osobně mám za sebou pár vztahů, z nichž jeden trval přes rok a půl, a které mi sice poskytly hezké, nezapomenutelné chvíle, ale ve finále mě také zároveň převelice ranili. Zanechalo to ve mně určitý blok a upřímně mohu říct, že vztahy mezi dvěma jedinci nevnímám jako něco, co by pro mě bylo nadále přínosné a výhodné. Jsem vděčný, že mě to utvořilo do podoby, ve které dnes vnitřně i vizuálně existuju a že mi to poskytlo zkušenosti, které mi to poskytlo, jelikož tyto zkušenosti a emoce z nich pramenící byly základním kamenem, na kterém jsem začal budovat tuto svou filozofii ohledně lásky a díky nim jsem začal objevovat i ty zdánlivě skryté, ale o to důležitější druhy lásky vyskytující se všude okolo. Neříkám, že se mi vždy daří se tohoto způsobu rozdávání a vnímání lásky držet, ale snažím se snažit. Další názor, který mi přišel nestereotypně zajímavý, je ten mojí kamarádky, která je toho názoru, že láska je ten nejlepší motivátor na světě. Díky ní jsme ochotní dělat věci (pro sebe i pro ostatní), které bysme normálně nedělali a zajít až na hranice svých možností a sil, dokonce i za ně. Láska nás drží při životě a smyslech v situacích, kdy bysme se nejradši prostě a jednoduše vzdali a nechali se semlít krutostí tohoto světa, se kterou se časem chtě nechtě každý setká. Láska je, z určitého úhlu pohledu, vlastně tím nejsilnějším nástrojem, který existuje, a který když správně pochopíme a použíjeme, můžeme si splnit všechny své sny, touhy a přání, které jsme kdy měli a můžeme je splnit i ostatním. Lidé se mě občas ptají, zda chci někdy mít rodinu a děti. Říkám, že někdy určitě ano. Každého z nás si tento přirozený pud jednou najde. Ale zda chci milovat jednu určitou osobu? Ne, osobně si to nepřeji. Mám z toho strach. Je to složité, neboť moje určitá část zoufale touží zahrnout jedince opačného pohlaví láskou v té nejryzejší podobě. Ale z pragmatického hlediska dávám přednost tomu milovat lidi jako celek, vnímat každého unikátně a čerpat z každého unikátní jeho nebo její unikátní verzi pozitivní energie, neboli lásky, a vracet naoplátku tu svou. Občas jsem smutný, že nemám žádného protějška, kterému bych mohl říct vše, co mě trápí. Ale uvědomuji si, že mám něco, co nemá každý. Mám sebe. A relativně už i tu lásku k sobě. Takže co je to tedy ta láska? Vzato kolem a kolem, nejspíš materiál, ze kterého si buď uprostřed tohohle pekla negativity dokážeme vybudovat náš osobitý, pozitvně krásný a pestrobarevný ráj, nebo se s jeho pomocí prokopeme do nejhlubších pater pekla a zůstaneme tam.